U Hladových her se na jídlo nemyslí

Hunger games, jinak také známé jako Hladové hry, je velmi oblíbená kniha. Moje kamarádka mi říkala, že je to super příběh a já na doporučení celkem dám, takže jsem si vypůjčila hned dva díly najednou.

Pokud mi America z knihy Selekce byla nesympatická, Katniss jsem vyloženě neměla ráda. Přišla mi tak slepá, nerozhodná, nedokázala předpovídat a vždy jednala dřív, než si to promyslela a co si budeme povídat, právě ona by si vše měla promýšlet 2x déle než jiní. Nejhorší však bylo, jak vinu shazovala na lidi okolo.

Jenže v knize není jen Katniss, je tam i Peeta, zachránce všeho, i přesto, že byl až směšně hodný a Katniss si jeho pozornost nezasluhovala. A pak taky Hurikán, už malinko realističtější kluk a přesto stejně úžasný jako Peeta.

Každopádně po kritice hlavních postav vám mohu říct, že jsem se do té knihy zamilovala. Ten krvelačný a sadistický příběh je popsán tak něžně, že si vlastně čtenář často ani neuvědomuje, jak je to zlé a zároveň absurdní. Člověk pouze napjatě čte a čeká co se stane, představuje si pocity, které si vlastně ani představit nedokáže a snaží se vžít do toho příběhu, do kterého se vžít nelze.

Pokud váháte zda začít tuhle knihu číst, tak vám rozhodně radím ano. musím říct, že film mě zklamal hodně a to hlavně proto, že jsem ho viděla až po dočtení knihy, ale kniha mé očekávání rozhodně předčila. Příběh dívky, která žije ve světě, kde se musí navzájem zabíjet děti mezi sebou a celá země to sleduje v televizi. Příběh dívky, která se stala strategickou loutkou i přesto, že se k tomu vůbec nehodila. Příběh ač slepé, tak statečné dívky, která dokáže milovat a také umí jednat i přesto, že ne vždy správně. Katniss Everdeenovou totiž ve skutečnosti všichni nenávidí a milují v jednom. Ona se nedá nemilovat, i přesto, že je tak příšerná.